Vznik sluneční soustavy

Sluneční soustava vznikla z obrovského mračna prachu a plynu. Tato sluneční pramlhovina, jak bývá někdy nazývána, se začala vlivem gravitace smršťovat a v centru se vytvořilo tzv. Protoslunce – hustá oblast v centru pramlhoviny, která zářila na úkor potenciální gravitační energie. Zbylou, vnější část mlhoviny kolem Protoslunce nazýváme protoplanetární disk. V disku docházelo v důsledku ochlazování vnějších částí mlhoviny ke kondenzaci plynu na prachových částečkách. V důsledku neustálého gravitačního hroucení Protoslunce v jeho centru rostl tlak a teplota, až došlo k zažehnutí termojaderných reakcí. Vznikla zářící hvězda – Slunce. Tuto fázi vývoje hvězdy nazýváme hvězda hlavní posloupnosti. V této fázi vývoje hvězdy tlak záření vyrovnává gravitační sílu. Při smršťování pramlhoviny disk zrychloval svoji rotaci a v důsledku nestabilit se v rotujícím disku začaly vytvářet shluky hmoty. Shluky se postupně srážely, a tím vznikala větší tělesa, až se z nich za desítky miliónů let vytvořily planetesimály (zárodečné planetky). I planetesimály se neustále srážely. Vzájemné srážky byly díky jejich velkému počtu velmi časté. Když se srazily velkou rychlostí, došlo k jejich rozlomení či rozbití. Častěji se však srazily malou rychlostí a vytvořily větší těleso. Tímto způsobem vznikly postupně skalnaté terestrické planety a planetární jádra plynných obrů, která však byla natolik hmotná, že začala přitahovat plyny z okolí a vytvořila si mohutné atmosféry. Mnoho zbylých planetesimál existuje dodnes jako komety nebo planetky.

Vznik a vývoj sluneční soustavy začal podle odhadů někdy před 4,55 až 4,56 miliardami let gravitačním smršťováním malé části obrovského molekulárního mračna.