Zrcadlové dalekohledy (reflektory). Objektivem je primární duté zrcadlo kulové, parabolické případně i hyperbolické, jehož plocha určuje světelnost dalekohledu. Obraz předmětu se odráží ještě tzv. sekundárním zrcadlem a pak pozoruje okulárem. Hlavní výhody reflektorů jsou nepřítomnost barevné vady, snazší výroba velkých zrcadel a výhodnější uspořádání tubusu. Světlo se v nich totiž odráží zrcadly, takže tubus má teoreticky jen poloviční délku a těžké zrcadlo je umístěno na straně pozorovatele, nikoli na vnějším konci tubusu jako objektiv refraktor. Správně má mít primární zrcadlo parabolický povrch, ale při malé ploše a velké ohniskové vzdálenosti je kulová plocha dostatečnou aproximací pokud nelpíme na špičkové kvalitě obrazu. Kulová plocha má výhodu z hlediska nižších nároků na vytvoření a tím v praxi i nižších výrobních nákladů.
Čočkové dalekohledy (refraktory). Oba jeho optické členy – objektiv i okulár – jsou tedy složené z jedné nebo více čoček. Tento typ dalekohledů trpí řadou vad, z nichž je asi nejvýraznější barevná vada. Tuto vadu lze korigovat kombinací dvou čoček z různých druhů skel (flintové sklo, korunové sklo). Dalekohled s korigovanou barevnou vadou se nazývá achromatický nebo krátce achromát. Při velkých zvětšeních se přesto tato barevná vada u achromátu projevuje a působí rušivě. Kvalitněji lze barevnou vadu redukovat přidáním další čočky/čoček. Tyto „apochromáty“ umožňují použití většího zvětšení bez rušivého efektu, ale kvůli náročnosti výroby jsou výrazně dražší.
