Tethys

Měsíc Tethys je se svým průměrem 1 066 km 16. největším měsícem naší Sluneční soustavy. Obíhá kolem planety Saturn ve střední vzdálenosti 294 660 kilometrů po ideálně kruhové dráze, jejíž excentricita je pouhých 0,000 1. Hmotnost měsíce Tethys činí 7,55×1020 kg, z čehož pak při znalosti průměru (objemu) měsíce snadno spočteme hustotu. Ta činí pouhých 1,21 – 1,24 g/cm3, což je jen o něco málo více, než hustota vody. Z toho vědci odvodili, že měsíc Tethys je ledovou koulí s malým skalnatým jádrem o průměru asi 300 km a silným pláštěm z vodního ledu. Teplota na povrchu činí asi -187 °C (86 K).

Tethys s kráterem Odysseus a prstenci Saturnu.

Měsíc Tethys objevil v roce 1684 Giovanni Domenico Cassini (21.3.) společně s měsícem Dione. Tethys koorbitální a společně se sousedním měsícem Calypso je zadržován v libračním bodě L5. Rotace měsíce Tethys je vázaná. Kolem své osy se otočí za stejnou dobu, za kterou oběhne kolem planety Saturn, což činí 1,887 802 dne. Oběžná rychlost kolem mateřské planety činí 11,36 km/s. Tethys má tvar trojosého elipsoidu s rozměry 1 073,2×1 056,4×1 051,6 km. Z dosavadních měření nevyplývá, že by pod povrchem měsíce existoval podpovrchový oceán, jako je tomu například u měsíce Europa aj. Povrch měsíce má velice vysoké albedo, patří k nejsvětlejším objektům celé Sluneční soustavy. Přitom přivrácená polokoule je asi o 15 % světlejší než odvrácená polokoule. Spektrální měření prokázala přítomnost četných organických látek včetně amoniaku a oxidu uhličitého.

Kráter Odysseus.

Struktura povrchu měsíce je poměrně jednoduchá. Většinu povrchu měsíce pokrývají krátery do průměru 40 km. Velká část z těchto kráterů má dobře patrné středové vrcholky. Na odvrácené straně tvoří výjimku obří impaktní kráter Odysseus, jenž má průměr asi 450 km. Valy kráteru dosahují výšky 6 – 9 km, dno kráteru je pak asi 2 – 4 km pod úrovní okolního terénu. Jde o největší impaktní bazén na povrchu tohoto měsíce. Malou část povrchu pokrývají hladké plochy, které možná vznikly zahlazením nerovností zamrzající vodou z ledových gejzírů.

Tethys v porovnání s velikostí planety.

Detailní pohled na povrch měsíce Tethys.

Pozorovány byly rovněž příkopy a brázdy. Největším příkopem je Ithaca Chasma, který se táhne v délce asi 2000 km od severního pólu až k pólu jižnímu. Tento příkop dosahuje šířky 40 až 100 km a hloubky až 5 km. Mechanismus vzniku této brázdy není přesně znám. Někteří vědci se domnívají, že Ithaca Chasma mohla vzniknout při impaktu, jenž vyhloubil kráter Odysseus, jiní vědci přisuzují vznik expanzi hlubinné kapalné vody, tedy kryovulkanickému mechanismu. První fotografie měsíce Tethys přinesla v roce 1979 kosmická sonda Pioneer 11. O rok později se do snímkování měsíce pustila kosmická sonda Voyager 1 a v roce 1981 i sonda Voyager 2. Od roku 2004 pořizovala detailní snímky měsíce kosmická sonda Cassini.