Mlhovina v Orionu, známá také jako M42 (Messier 42), je emisní mlhovina vzdálená 1 600 světelných let od Země v souhvězdí Orionu. Je vidět i pouhým okem přímo uprostřed Orionova meče. Je široká asi 33 světelných let. Tvoří jádro Orionova komplexu, kde se mimo ni nachází například i mlhovina Koňská hlava, Orionův molekulový oblak, Barnardova smyčka a jiné. Orionův komplex zahrnuje mnoho objektů v oblasti o průměru několika set světelných let, z nichž nejvýraznější je právě Velká mlhovina v Orionu.
Mlhovina Koňská hlava, označovaná také jako Barnard 33 a IC 434, je temná mlhovina nacházející se v souhvězdí Orionu. Leží přímo pod hvězdou Alnitak, nejvýchodnější hvězdou Orionova pásu, a od Země je vzdálená přibližně 1 500 světelných let. Její charakteristický tvar koňské hlavy je tmavý proto, že jde o hustý oblak prachu v popředí, který zakrývá červené světlo emisní mlhoviny za ním. Toto červené záření vzniká díky excitovanému plynu – především vodíku – který je ozářen ultrafialovým světlem blízké hvězdy.
Emisní mlhovina IC 1805 vypadá trochu jako srdce. Mlhovina jasně září červeným světlem, které vyzařuje její nejvíce zastoupený prvek vodík. Uprostřed mlhoviny Srdce se nacházejí mladé hvězdy z otevřené hvězdokupy Melotte 15, které svým atomy excitujícím energetickým světlem a větrem rozrušují několik malebných prachových pilířů. Mlhovina Srdce se nachází ve vzdálenosti asi 7 500 světelných let v souhvězdí Kasiopeji (Cassiopeia). Vedle mlhoviny Srdce se nachází její průvodce – mlhovina Rybí hlava. Širokoúhlý snímek ukazuje, že mlhovinu Srdce obklopuje ve všech směrech zářící plyn.
NGC 7000 nebo Caldwell 20) je velmi velká, za dobrých podmínek pouhým okem viditelná emisní mlhovina. Objevil ji britský astronom William Herschel 24. října 1786. Název dostala podle svého vzhledu, její tvar totiž připomíná obrys světadílu Severní Amerika, zejména jejího východního pobřeží mezi Mexickým zálivem a Floridou.
Soví mlhovina, označovaná také jako Messier 97 (M97) nebo NGC 3587, je planetární mlhovina nacházející se přibližně 2 030 světelných let od Země v souhvězdí Velkého medvěda. Její stáří se odhaduje na zhruba 8 000 let. Má téměř kruhový tvar a jemně členěnou vnitřní strukturu. Vznikla postupným odfukováním materiálu hvězdným větrem centrální hvězdy.
NGC 2359, známá také jako Thorova helma či Thorova přilba, je emisní mlhovina nacházející se v souhvězdí Velkého psa. Od Země ji dělí zhruba 12 000 až 15 000 světelných let a její skutečný průměr dosahuje přibližně 30 světelných let. V jejím středu se nachází Wolf–Rayetova hvězda WR 7 – mimořádně horký a hmotný objekt, u něhož se očekává, že po relativně krátké fázi svého vývoje exploduje jako supernova.
Krabí mlhovina (M 1, NGC 1952 či Taurus A) je emisní mlhovina ležící v souhvězdí Býka. Poprvé ji zaznamenal John Bevis roku 1731. Jde o pozůstatek po supernově SN 1054, jejíž explozi popsali čínští i arabští astronomové. Mlhovina vyzařuje rentgenové a gama záření s energií přesahující 30 keV a v této oblasti spektra představuje nejvýraznější dlouhodobý zdroj na obloze. Od Země je vzdálena více než 6500 světelných let, má průměr přibližně 11 světelných let a stále se rozpíná rychlostí okolo 1500 km/s. V jejím středu se nachází Krabí pulsar – rychle rotující neutronová hvězda o průměru 28–30 km, která vysílá pulzy záření od gama oblasti až po radiové vlny s frekvencí 30,2 pulzu za sekundu. Jde o nejsilnější známý přirozený urychlovač elektronů v celé Mléčné dráze.
Mlhovina Činka leží asi 3° severně od hvězdy Gama Sagittae v souhvězdí Šípu. Je dobře viditelná triedrem 10×50, za velmi tmavé oblohy i 8×30. Menší dalekohled o průměru 114 mm ukáže její základní tvar připomínající přesýpací hodiny, protože obsahuje dvě výrazné jasné oblasti. Větší dalekohledy a vhodné filtry odhalí další detaily a odstíny. Ústřední hvězda má magnitudu 13,6 a její viditelnost se často používá jako test průzračnosti oblohy při průměru dalekohledu kolem 200 mm. Mlhovina má mírnou severní deklinaci, takže je pozorovatelná z obou polokoulí. Na severní vystupuje v létě vysoko nad obzor, zatímco na jižní zůstává níže. Nejlepší období k večernímu pozorování je červen až listopad. Činku objevil Charles Messier roku 1764 jako první známou planetární mlhovinu. Mlhovina je od Země vzdálená přibližně 1250 světelných let.
Část NGC 6992 – Řasy. Mlhovina vznikla jako pozůstatek po explozi masivní hvězdy, k níž došlo přibližně před 10 000 až 15 000 lety. Od Země se nachází ve vzdálenosti okolo 2 000 světelných let. Celý komplex má průměr zhruba 110 světelných let. Je tvořen ionizovaným plynem, především vodíkem, kyslíkem, sírou a také prachem, který září díky rázové vlně šířící se z místa dávné supernovy.
