Je fotometrická veličina, udávající jasnost hvězd. Hvězdná velikost (jasnost) se vyjadřuje v magnitudách v logaritmické škále jako míra osvětlení (E) jednotkové plochy kolmé na směr dopadajícího záření. Platí, že čím je hvězda (jiný zářící objekt) méně jasná, tím je hodnota hvězdné velikosti vyšší. Nejslabší objekty, které v minulosti astronomové mohli pozorovat měly jasnost 25m. Dnes lze pozorovat objekty o jasnosti pouhých 30m až 32m (magnitud). Jen pro představu: Slunce má vizuální jasnost -26,8m. Měsíc v úplňku -13,6m, Venuše max. -4,6m. Nejjasnější hvězda naší oblohy Sírius dosahuje jasnosti -1,45m. Pouhým okem lze pozorovat hvězdy do jasnosti 6m, za ideálních podmínek možná až 7m. Tyto jasnosti jsou jasnostmi zdánlivými. Zdánlivá hvězdná velikost však o skutečné svítivosti hvězdy či jiného pozorovaného objektu neříká zhola nic, neboť zdánlivá jasnost pozorovaného objektu je ovlivňována jeho vzdálenosti. Pokles jasnosti je dán druhou mocninou vzdálenosti, proto astronomové zavedli tzv. absolutní hvězdnou velikost.
Bolometrická hvězdná velikost
Vyjadřuje celkové záření hvězdy na všech vlnových délkách. Horké hvězdy aj. totiž emitují většinu záření mimo viditelnou část spektra. Např. v UV či EUV oblasti, některé exotické objekty pak v EUV či X oblasti