Spirální hvězdné ostrovy utváří jádro obklopené středovou výdutí, kolem níž se roztáčí poměrně tenký galaktický disk. Má charakter potenciálových vln a zdáli působí dojmem pevně ohraničených a propojených spirálních ramen. Kolem disku nalezneme ještě kulové halo, v němž přežívají velmi staré stálice, typicky v rámci kulových hvězdokup. U některých hvězdných ostrovů tohoto typu pozorujeme dvě dominantní ramena, která vycházejí z liniové struktury protínající středovou výduť. Popsaný útvar označují astronomové jako příčku a uvedené galaxie jsou pak spirální s příčkou.
Galaxie s příčkou – NGC 1300 v souhvězdí Eridanu vzdálená 70 miliónů světelných let.
Podle současných představ, potvrzených numerickými simulacemi, představuje zformování příčky důsledek vzájemných interakcí hvězd a také radiálních hustotních vln ve středu galaxie. Pohyby stálic kolem centra jsou blízké pohybům kruhovým. Interakcemi však může narůstat protáhlost drah, přičemž orientace těchto elips není v prostoru rozložena náhodně, ale kumuluje se ve dvou hodnotách. Postupně tak vzniká výrazná hvězdná struktura, zárodek příčky. Příčka zřejmě není stabilní a během stovek milionů až miliard let se rozpadá. Je ovšem možné, že se posléze zformuje znovu.
Spirální galaxie s příčkou označujeme písmeny SB a doplňujícím písmenem, které udává stupeň zavinutí ramen:
- SBa – hodně zavinutá spirální ramena kolem jádra
- SBb – průměrně zavinutá ramena
- SBc – hodně rozvinutá ramena
Podle současných poznatků vznikají příčky v galaxiích postupně a jsou jakýmsi symbolem dospělosti spirálních galaxií. Zatímco u mladých spirálních galaxií příčka není patrná, u starších již bývá rozvinutá.
Vznik galaktické příčky je pravděpodobně důsledkem nestability oběžných drah hvězd, které se začnou hromadit ve válcovité oblasti nabírající stále další a další hvězdy, ale i plynoprachová mračna a další galaktické objekty. Tímto mechanismem tak pravděpodobně stárnoucí galaxie urychluje tvorbu hvězd, ale také krmení stále rostoucí černé díry v galaktickém jádře.