Obzorníkové souřadnice jsou jedním z typů astronomických souřadnic, které slouží k určení polohy nebeských těles z pohledu konkrétního pozorovatele na Zemi.
Základní charakteristika
Jsou lokální – závisí na místě a čase pozorování
Vycházejí z roviny obzoru pozorovatele
Používají se hlavně při praktickém pozorování oblohy (např. s dalekohledem)
Dvě hlavní souřadnice
Souřadnice
Popis
Rozsah
Azimut (A)
Úhel mezi jižním bodem obzoru a výškovou kružnicí tělesa, měřený ve směru hodinových ručiček
0° až 360°
Výška (h)
Úhel mezi obzorem a nebeským tělesem, měřený svisle nahoru
−90° až +90°
Zenitová vzdálenost (z) je doplněk výšky do 90°: z=90∘−hz = 90^\circ – h
Směry azimutu
Směr
Azimut
Jih
0°
Západ
90°
Sever
180°
Východ
270°
Důležité poznámky
Obzorníkové souřadnice se mění s časem – kvůli rotaci Země se hvězdy pohybují po obloze
Nejsou vhodné pro dlouhodobé katalogizování poloh hvězd, ale ideální pro okamžité pozorování
