Neptun

Neptun je jakousi strážní hlídkou planetárního systému naší Sluneční soustavy. Ještě nedávno tuto roli plnilo Pluto, které však bylo přesunuto do třídy tzv. trpasličích planet. Planeta Neptun byla objevena 65 let po planetě Uran. Stalo se tak v roce 1846 a objev se zasloužil J. G. Galle, který Neptun našel necelý 1° od místa, které odvodil matematik J. J. Leverrier z poruch Uranu.

Porovnání velikosti planety se Zemí.

I Neptun patří k velkým planetám. Svou hmotností převyšuje Zemi 17,24×, průměr činí 48 600 km, je tedy o něco málo menší než sousední planeta Uran. Neptun obíhá ve střední vzdálenosti 30,058 AU od Slunce a ze Země se jeví jako objekt s jasností 7,8m, tedy za hranicí citlivosti neozbrojeného lidského oka. Okolo své osy se planeta Neptun otočí jednou za 17 h 50 min, rotační osa je od kolmice k oběžné dráze planety skloněna pod úhlem 28,8°, což má za následek střídání ročních období na planetě. Jejich střídání má s velkou pravděpodobností vliv na tvorbu oblaků ve vyšších vrstvách atmosféry Neptunu, která, přestože se její teplota pohybuje okolo 60 K, je velice dynamická se silným prouděním. Podrobné snímky oblačnosti přinesla sonda Voyager 2 a později kosmický teleskop Hubble. Teplota jádra Neptunu dosahuje asi 12 000 K a tlak v jádře je odhadován na 8 × 106 Mpa. Neptun, podobně jako například Jupiter či Saturn, vyzařuje více energie, než kolik ji přijímá od Slunce. Tento přebytek činí 2,3 – 3,5 násobek energie přijímané, Neptun tudíž musí mít nějaký vnitřní zdroj energie.

Neptun s prstenci měsícem Triton

Povrch Neptunu je tvořen směsí vodního ledu a ledu amoniaku, atmosféra je složena především z vodíku, metanu a čpavku. A právě metan dodává Neptunu tmavě modrou barvu. Převážnou část poznatků o Neptunu nám přinesla výkonná kosmická sonda Voyager 2, která v roce 1989 proletěla kolem této planety po té, co navštívila planety Jupiter, Saturn a Uran. Kolem Neptunu obíhají tři velké měsíce. Jsou to Triton, Nereida a Proteus.

Neptun s měsícem Triton

Největší měsíce:

TRITON

Triton

Triton je největším měsíce planety Neptun, poslední planety Sluneční soustavy. Triton je jediný z velkým měsíců, který kolem své mateřské planety obíhá po retrográdní dráze, tedy proti směru rotace planety. To vede astronomy k domněnce, že Triton je ve skutečnosti tělesem z Kuiperova pásu, které bylo Neptunem zachyceno. Měsíc Triton byl objeven 10. října 1846 na observatoři poblíž Liverpoolu (rodiště legendární skupiny Beatles) britským astronomem Williamem Lassellem. Triton byl objeven pouhých 17 dní po objevu planety Neptun, o který se zasloužila dvojice německých hvězdářů – J. G. Gall a H. L. d´Arrest na základě výpočtu souřadnic planety od francouského matematika U. Le Verriera. Objevitelé Neptunova satelitu však tělesu nedali žádné jméno a až do objevu druhého satelitu planety Neptun v roce 1949 (Nereida) se tomuto měsíci říkalo jednoduše Neptunův měsíc. Jméno Triton tak bylo zavedeno až po roce 1949, byť poprvé jej použil (a navrhl) v roce 1880 známý astronom Camille Flammarion.

Neptun (nahoře) a Triton tři dny po průletu Voyageru 2

Průměr měsíce Triton činí asi 2 706 km, takže na žebříčku velikostí měsíců Sluneční soustavy se umístil na 7. příčce. Střední hustota měsíce je jen 2,066 g/cm3 (některé zdroje uvádějí 2,061 g/cm3). Povrchová teplota na Tritonu klesá až na -235 °C, což z tohoto měsíce činí nejchladnější těleso ve Sluneční soustavě. Dnes se předpokládá, že Triton je tvořen kamenným jádrem a silnou vrstvou vodního ledu, suchého ledu, amoniaku aj. tvořícího plášť tělesa.

Malý počet kráterů na povrchu Tritonu je důkazem vysoké geologické aktivity.

Triton má vázanou rotaci, k centrální planetě tedy natáčí stále stejnou polokouli. Měsíc obíhá po téměř kruhové dráze s velice nízkou excentricitou. Působením silných slapových sil však dochází k přibližování satelitu k Neptunu a za asi 3,6 miliardy let překročí tzv. Rocheovu mez, což povede k jeho destrukci působením silných slapových sil. Po tomto incidentu pravděpodobně vytvoří silná Neptunova gravitace z trosek Tritonu mohutný prstenec. Podle současných poznatků má Triton poměrně hustou „atmosféru“. V letním období na promrzlém povrchu měsíce sublimuje tenká vrstva dusíku, metanu a oxidu uhelnatého uložená v červeně zabarvené polární čepičce. Tato sublimace zvyšuje atmosférický tlak až na 65 mikrobarů, což je hodnota asi 20 000 nižší než v případě pozemské atmosféry (u hladiny moře). Tyto poznatky pomohl astronomům získat kryogenní High-Resolution Infrared Echelle Spectrograph (CRIRES) na Very Large Telescope (VLT).

Detailní pohled na povrch Tritonu.

První snímky tohoto měsíce na Zemi dodala až sonda Voyager 2 v roce 1989 po průletu kolem planety Neptun (k Tritonu se Voyager 2 přiblížil na vzdálenost až 130 000 km). Jejich analýza připravila vědcům řadu překvapení. Povrch Tritonu je mladý s nízkým počtem impaktních kráterů, což ukazuje na geologickou aktivitu tohoto měsíce. Tuto aktivitu má na svědomí tzv. kryovulkanismus, při němž se na povrch dostává amoniak a led. Na snímcích z Voyageru vědci dokonce objevili několik slabých gejzírů chrlících dusík a prachové částice, které stoupaly až do výšky 8 km nad povrch Tritonu. Všechny gejzíry se nacházely v subsolárním pásmu, což je nepřímým důkazem toho, že motorem Tritonova kryovulkanismu je sluneční záření. Největší Neptunův měsíce je tak vedle planety Země a měsíců Io a Enceladus jedním z mála těles Sluneční soustavy, na kterém probíhá aktivní vulkanická činnost. Na planetách Venuše a Mars, stejně jako na měsících Europa, Dione a Titan byla nalezeny stopy po vulkanické aktivitě (sopky, staré gejzíry aj.), avšak vulkanická aktivita na nich pozorována přímo nebyla. Nejnovější snímky zaslala na Zemi sonda New Horizons, která na své pouti k Plutu (přílet k planetě v roce 2015) neplánovaně zamířila a snímkovala i Neptun s měsícem Triton.

PROTEUS

Proteus

Proteus byl objeven ve stejné době jako ostatních 6 nově objevených měsíců. Nebyl objeven ze Země, také díky tomu, že je blízko Neptunu a světlo, které odráží se ztrácí. Je to jeden z nejtmavších objektů, které byly v naší sluneční soustavě objeveny. Stejně jako Saturnův měsíc Phoebe odraží také pouze 6 % slunečního světla. Je větší než Nereida a jeho průměr je 400 kilometrů. Proteus obíhá Neptun ve vzdálenosti 92 800 km a jeden oběh mu trvá 26 hodin a 54 minut. Vědci se domnívají, že velikost Protea je na hranici, kdy se měsíc, díky své gravitaci, hroutí do kulovitého tvaru. Jeho povrch je nepravidelný a nenese stopy po geologické aktivitě. Měsíc rotuje na stejnou stranu jako Neptun a jeho oběžná dráha se nachází v rovině rovníku.