Leden, Únor, Březen

Leden 2024

Fáze Měsíce v lednu

01. 01. 202416:24 SEČodzemí (404 873 km)
04. 01. 202404:30 SEČposlední čtvrt
11. 01. 202412:57 SEČnov
13. 01. 202411:28 SEČpřízemí (362 283 km)
18. 01. 202404:52 SEČprvní čtvrt
25. 01. 202418:53 SEČúplněk
29. 01. 202409:05 SEČodzemí (405 751 km)

Planety a komety v lednu 2024

Na večerní obloze najdeme v lednu Jupiter a Uran vysoko nad jihem, na jihozápadě pak Saturn a pomocí dalekohledu také Neptun. Ráno nad jihovýchodním obzorem můžeme zahlédnout Merkur a Venuši, koncem ledna se k nim přidá Mars, ale kvůli malé výšce nad obzorem bude v červáncích prakticky nepozorovatelný. V souhvězdí Býka, které je v lednu nad obzorem po celou noc, můžeme vyhledat kometu 144P/Kushida, která by mohla dosáhnout až 8 mag a na ranní obloze v souhvězdí Panny kometu 62P/Tsuchinshan s jasností okolo 9 mag. V obou případech se jedná o komety pozorovatelné pouze dalekohledem.

Slunci nejblíže – 3. ledna

Na začátku ledna jsme tradičně nejblíže ke Slunci. Letos se Země ocitá v perihéliu 3. ledna ve 2 hodiny SEČ. Vzdálenost od Slunce (147,1 milionu kilometrů) bude o celých 5 milionů kilometrů menší než za půl roku v červenci, přesto se moc neohřejeme. Rozdíl mezi největší a nejmenší vzdáleností Země od Slunce představuje jen tři procenta střední hodnoty. A sklon rotační osy Země má na střídání teplých a studených období mnohem větší vliv než změna vzdálenosti.

Ranní planetární rojení

Planety Merkur, Venuše a Mars na lednové ranní obloze.
Autor: Stellarium / Jan Veselý / Astronomický kalendář 2024

Rok 2024 přivítá ráno na jihovýchodním obzoru trojice planet. Dominuje jasná Venuše v roli jitřenky, níže nad obzorem opisuje Merkur svůj oblouk při první letošní maximální západní elongaci a během ledna se nad obzor postupně vynořuje Mars. Na simulaci z programu Stellarium je zobrazena poloha planet vůči obzoru od 1. do 31. ledna pro každý třetí den, vždy v 7:10 SEČ. Hvězdné pozadí odpovídá 1. lednu.

Kvadrantidy – 4. ledna

Nebeské divadlo pak pokračuje jiným rojením. Tradičním vesmírným ohňostrojem – padajícími hvězdami meteorického roje Kvadrantid. Maximum, při němž by se na obloze mohlo objevit až 80 meteorů za hodinu, se očekává 4. ledna v pozdních ranních hodinách či dopoledne a je jen krátké. Interval, ve kterém má roj alespoň polovinu své maximální aktivity, trvá jen okolo osmi hodin, takže šanci na spatření alespoň části toho ohňostroje máme právě jen 4. ledna nad ránem. V tu dobu je na obloze také Měsíc v poslední čtvrti. Je třeba také přiznat, že slovo ohňostroj je velká nadsázka, neboť o oheň tu nejde. To, co vidíme jako „padající hvězdy“, je vlastně luminiscence – světélkování atomů a molekul plynů, které jsou vybuzeny nárazem malých prachových zrnek, s nimiž se naše planeta střetává. Správně se tyto světelné efekty nazývají meteory. Zdrojem prachu, který způsobuje Kvadrantidy, je asteroid (196 256) 2003 EH1. V letošním roce je v době maxima Kvadrantid Měsíc v poslední čtvrti a ve druhé polovině noci poněkud ruší.

Zední kvadrant Tychona Braheho na dodatečně ručně kolorované ilustraci v jeho knize Astronomiae instauratae mechanica z roku 1598.
Autor: commons.wikimedia.org, Public Domain

Radiant, tedy místo, ze kterého meteory zdánlivě vylétají, se nachází v severní části souhvězdí Pastýře, kde se před zavedením současného systému 88 souhvězdí na mapách kreslilo souhvězdí zedního kvadrantu. Jméno tohoto zaniklého souhvězdí odkazuje k přístroji, který používal například Tycho Brahe k určování přesných poloh planet mezi hvězdami. Jde vlastně o úhloměr. Zední kvadrant, který Tycho Brahe nechal postavit na své observatoři Uraniborg koncem 16. století, byl úhloměr skutečně obří – měl podobu více než 2 metry vysoké zdi s kovovou stupnicí, jež byla čtvrtinou kruhu (proto kvadrant) o poloměru 5 loktů (194 cm). Pravděpodobně to byl tehdy největší astronomický přístroj na světě.

Cesty k Měsíci a na povrch Marsu

Před 65 lety, 2. ledna 1959, se ze Země vydala první sonda k Měsíci – sovětská Luna 1. Cíl spolehlivě minula v uctivé vzdálenosti 6700 km (od středu Měsíce), a to proto, že raketa Vostok jí při navedení na dráhu k Měsíci udělila příliš velikou rychlost. Když si uvědomíme, že to bylo jeden rok a tři měsíce po startu prvního Vostoku se Sputnikem 1, není divu. Raketová technika byla tehdy v plenkách a počítače, které by řídily let kosmických lodí, tehdy ještě neexistovaly.

Model Sondy Luna 1 na výstavě úspěchů národního hospodářství v Moskvě.

Luna 1 se tak dostala na oběžnou dráhu okolo Slunce a na ní setrvává dosud. Její oběžná doba se odhaduje na 450 dní. Základní tvar měla Luna 1 shodný se Sputnikem 1. Byla to koule, avšak o větším průměru (90 cm Luna 1 oproti 58 cm Sputnik 1) Na tělese sondy (Rusové ji nazývali „meziplanetární stanicí“) bylo však více přístrojů a antén než na Sputniku. V roce 1959 proběhl ještě jeden pokus, tentokrát už úspěšný. Luna 2 zasáhla Měsíc 12. září. Ve stejném roce pak dosáhla Luna 3 ještě výraznějšího úspěchu, ale ten si necháme na říjen.

V lednu roku 2004, tedy před dvaceti lety, přistály na Marsu také dvě slavné sondy-vozidla mise MER (Mars Exploration Rover). Spirit dosedl v rovníkovém pásmu Marsu do oblasti, která mohla být v minulosti zalita vodou či pokryta ledovcem. Pracoval tam až do března 2010, kdy s ním bylo ztraceno spojení. Sesterská šestikolka Opportunity přistála o tři týdny později, 25. ledna 2004, v oblasti Meridiani Planum, ještě blíže k rovníku. Vydržela pracovat až do 10. června 2018, čímž překonala naplánovanou devadesátidenní primární misi o 14 let a 47 dní. Po povrchu Marsu Opportunity ujela celkem 45,16 km. Oba rovery přistávaly do airbagů metodou Drop, bounce and roll (Bum, hop a kutululů). Ochranná konstrukce, která byla zároveň plošinou, z níž nakonec sondy sjely na povrch planety, se těsně před dopadem zabalila do airbagů, poté se několikrát odrazila, a nakonec se chvíli kutálela. Systém byl dimenzován tak, aby sondy uvnitř vydržely náraz rychlostí 90 km za hodinu na relativně hladkou plochu – přímý náraz do skalní stěny by asi nepřežily. Také proto byly rovery mise MER dva.

Místa přistání sond. Vlevo Spirit, vpravo Opportunity. Podkladem je výšková mapa Marsu vytvořená pomocí laserového dálkoměru MOLA, který pracoval na marsovské družici MGS (Mars Global Surveyor).
Autor: commons.wikimedia.org / NASA / Martin Pauer, Public Domain

Únor 2024

Fáze Měsíce v únoru

03. 02. 202400:17 SEČposlední čtvrt
09. 02. 202423:58 SEČnov
10. 02. 202419:46 SEČpřízemí (358 096 km)
16. 02. 202416:00 SEČprvní čtvrt
24. 02. 202413:30 SEČúplněk
25. 02. 202415:43 SEČodzemí (406 303 km)

Planety a komety v únoru

Počátkem měsíce ráno nízko nad jihovýchodním obzorem můžeme spatřit Venuši, velmi obtížně pozorovatelný zůstává Mars. Planety Merkur a Saturn jsou v únoru nepozorovatelné. Na večerní obloze se nachází Jupiter, malým dalekohledem snadno vyhledáme Uran, o něco výkonnějším dalekohledem pak i Neptun, ale jen v první polovině měsíce, a to nad jihozápadním obzorem. Na ranní obloze se souhvězdími Štíra a Hadonoše pohybuje kometa C/2021 S3 (PanSTARRS), která by mohla dosáhnout jasnosti 6 mag. Jedná se o celkovou jasnost, očima tato kometa pozorovatelná nebude.

Měsíc, Jupiter a Uran na večerní obloze – 15. února

Planeta Uran se v roce 2024 pohybuje na hranici mezi souhvězdími Berana a Býka. Prostým okem je pozorovatelná spíše teoreticky, ale snadno ji lze vyhledat i triedrem nebo malým hvězdářským dalekohledem. Protože se v její blízkosti nachází Jupiter, můžeme s koncem zimy a na jaře těšit každý měsíc ze setkání těchto dvou planet s Měsícem.

Únorové setkání Měsíce krátce před první čtvrtí s Jupiterem a Uranem na pomezí mezi souhvězdími Berana a Býka. Uran, jak je uvedeno v textu, je pozorovatelný pomocí malých dalekohledů. Měsíc, Jupiter, ale také hvězdy z Býka – Aldebaran, hvězdokupy Plejády a Hyády, či Hamal, nejjasnější hvězdu z Berana, lze spatřit pouhým okem.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Setkání planet, Měsíce a hvězd jsou samozřejmě jen zdánlivá. Tělesa jsou od nás různě daleko. Měsíc je od nás vzdálený jen něco okolo 400 tisíc kilometrů, většinou spíš o něco méně, zatímco Jupiter (v únoru 2024) více než 780 milionů kilometrů a Uran dokonce téměř tři miliardy kilometrů. Vzdálenosti hvězd si v kilometrech nelze představit, ale pro pobavení: hvězda Aldebaran, která je nejjasnější v souhvězdí Býka, je od nás vzdálená 616 839 626 812 268 kilometrů. To číslo je samozřejmě naprostý nesmysl přepočítaný z parseků, což je jednotka, v níž astronomové dokážou vzdálenost hvězdy změřit v podstatě triangulací. Vzdálenost Aldebaranu od nás je tedy 20 pc (parseků) neboli 65,2 světelných roků, což je zase jednotka velmi názorná, byť ve skutečnosti nepoužitelná k měření (zkuste si označkovat nějaký foton a pak pomocí stopek měřit, za jak dlouho přiletí).

Námořník č. 10 provádí první gravitační manévr – 5. února, 50. výročí

Mariner 10 byla nejen první meziplanetární sonda vyslaná k Merkuru, ale byla zároveň první sondou, která během své mise zkoumala dvě planety a první, která k cestě za svým cílem použila gravitační manévr. Mariner (česky námořník, mariňák), byl program americké NASA, v jehož rámci sondy podobné konstrukce zkoumaly kamenné planety Sluneční soustavy. Marinerům číslo 1, 3 a 7 se nezdařil start ze Země. Prvním dosažený cílem projektu Mariner byla Venuše v roce 1962, poté Mars v roce 1964. V následujících letech se střídaly sondy k Venuši a Marsu. Číslo 10 byl poslední v řadě. Startoval v listopadu 1973 a jako jediný zamířil k Merkuru, ovšem s průletem okolo Venuše. K tomu došlo 5. února 1974. Právě před padesáti lety byl tedy proveden první gravitační manévr v dějinách výzkumu planet Sluneční soustavy kosmickými sondami. Mariner 10 drží ještě dvě další prvenství. Byla to první sonda, která během své mise z blízka pozorovala více než jednu planetu a první sonda, která navštívila Merkur. Teprve o 33 let později, v roce 2008, následoval první průlet sondy Messenger.

Trajektorie Marineru 10 od startu po první průlet okolo Merkuru.
Autor: NASA / JPL, Public Domain

Mariner 10 prolétal okolo Merkuru dvakrát, ale zákony nebeské mechaniky, jimž podléhá pohyb planety i sondy okolo Slunce, se stalo, že oba průlety byly nad stejnou polokoulí Merkuru. Až do roku 2008 jsme tedy měli zmapovanou jen přibližně polovinu povrchu nejmenší planety Sluneční soustavy.

V programu Mariner má kořeny i nejslavnější z meziplanetárních misí. Sondy Voyager 1 a 2 začaly jako mise Mariner Jupiter-Saturn v roce 1972 a přejmenovány byly až před startem v roce 1977.

Březen 2024

Fáze Měsíce v březnu

03. 03. 202416:23 SEČposlední čtvrt
10. 03. 202407:58 SEČpřízemí (356 895 km)
10. 03. 202410:00 SEČnov
17. 03. 202405:10 SEČprvní čtvrt
23. 03. 202416:30 SEČodzemí (406 306 km)
25. 03. 202408:00 SEČúplněk (zatmění Měsíce)

Planety a komety v březnu

Merkur na večerní obloze máme letos šanci vidět jen jednou, a to právě ve druhé polovině března. Opisuje elegantní oblouk nad západním obzorem. Spolu s Merkurem jsou večer na západě ještě Jupiter a Uran. Planety Venuše, Mars, Saturn a Neptun jsou nepozorovatelné. Zatím nejjasnější z očekávaných komet 12P/Pons-Brooks, jež by mohla dosáhnout i +5 mag, se nachází na večerní obloze nízko nad obzorem – prochází Rybami a Beranem.

V březnu také začíná astronomické jaro. Jarní rovnodennost nastává 20. března ve 4:06 SEČ; při úplňku 25. března nastává zatmění Měsíce, polostínové a u nás prakticky nepozorovatelné; v neděli 30. března si ve 2 hodiny středoevropského času posuneme časomíry na 3 hodiny a budeme tomu říkat letní čas.

Merkur v největším večerním lesku

Graf viditelnosti Merkuru v roce 2024.
Autor: Jan Veselý

Planeta Merkur oběhne okolo Slunce jednou za 88 dní a od Slunce se vzdálí maximálně na 70 milionů kilometrů, což je necelých 47 procent střední vzdálenosti Slunce-Země. Kvůli malé vzdálenosti je tak nejmenší planeta Sluneční soustavy obtížně pozorovatelná, díky krátké oběžné době se ale nad náš obzor vyloupne šestkrát až sedmkrát za rok. Vidět je to na grafu. Tmavě modrá barva v grafu vyznačuje astronomickou noc, světle modrá je oblast soumraku. Žlutou barvu mají období, kdy je Merkur nad naším obzorem. To ještě nemusí znamenat, že bude Merkur dobře viditelný. Není tu totiž zohledněna deklinace. Jinak řečeno, může se stát, že Merkur je mezi hvězdami při pohledu z naší severní polokoule níže než Slunce a pak se ztrácí v červáncích. Večerní viditelnost je na grafu vpravo, ranní vlevo. Březnové období je v roce 2024 jediné, kdy je Merkur dobře vidět večer. V červnu ani listopadu se Merkur nevymaní z červánků. Při pohledu nad západní obzor opíše Merkur ve druhé polovině března a na začátku dubna nádherný oblouk.

Graf viditelnosti Merkuru na večerní obloze v březnu 2024.
Autor: Jan Vondrák, Hvězdářská ročenka 2024

Měsíc, Jupiter a Uran spolu s Merkurem na večerní obloze – 13. a 14. března

S blížící se polovinou března se na večerní obloze objeví srpek dorůstajícího Měsíce a opět se bude pohybovat mezi souhvězdími Berana a Býka okolo skupiny planet. K Jupiteru a Uranu se tentokrát přidá i Merkur.

Skupina planet na večerní obloze dosahuje vrcholné fotogeničnosti v březnu, díky tomu, že k Jupiteru a Uranu se přidá Merkur. Mezi 13. a 14. březnem se k nim přidává srpek dorůstajícího Měsíce.
Autor: Stellarium / Jan Veselý