LEDEN
Počátkem ledna oblohu protnou meteory roje Kvadrantid. Ráno nízko nad jihovýchodním obzorem je možné zahlédnout Merkur, večer nízko nad jihozápadním obzorem Venuši a Saturn, k nimž se 23. 1. přidá tenký srpek dorůstajícího Měsíce. Dominovat bude dvojice jasných planet – Mars a Jupiter. Zmiňme ještě 50. výročí přistání sovětské sondy Luna 21 na Měsíci. Ta na jeho povrch 15. ledna 1973 dopravila druhý ze sovětských měsíčních roverů – Lunochod 2.
Mars v největším lesku … příště až v roce 2025
Po většinu noci kromě rána svítí na obloze nápadně rudý a nápadně jasný Mars. V opozici se Sluncem a v nejmenší vzdálenosti od Země (81,5 milionu kilometrů) byl Mars v prosinci roku 2022. Ale v lednu jsou stále ještě výborné podmínky na pozorování čtvrté planety Sluneční soustavy. Dvakrát se s ní v lednu setká Měsíc, v obou případech v souhvězdí Býka – nedaleko Marsu s Měsícem díky tomu najdeme také Aldebaran – hvězdu, která má podobnou barvu jako Mars – a hvězdokupu Plejády.
V lednu se Měsíc přiblíží k Marsu v souhvězdí Býka hned dvakrát. Simulace programem Stellarium ukazuje polohu Měsíce a Marsu 3. 1. 2023 v 17 hodin a znovu 31. 1. 2023, tentokrát o hodinu později, protože v 17 hodin bude ještě hodně světlá obloha. Měsíc je na obou ilustracích čtyřikrát zvětšený.
Autor: Stellarium/Jan Veselý
Těsná konjunkce Měsíce a Marsu nastane 31. 1. 2023 ve 21 hodin. Polohu Měsíce a Marsu mezi Hyádami a Plejádami v souhvězdí Býka ukazuje simulace z programu Stellarium. Mars od středu měsíčního disku dělí jen necelý jeden stupeň. Měsíc je na této simulaci znázorněn ve správné úhlové velikosti.
Autor: Stellarium/Jan Veselý
Až do května bude Mars nad naším obzorem po většinu noci nebo po celou první polovinu noci (večer), ale bude postupně slábnout a vzdalovat se od Země. Pro letošní rok je tedy Mars právě v lednu nejen v největším lesku, ale je také šance spatřit dalekohledem na jeho kotouči nejvíce detailů.
Zajímavostí je, že díky skládání pohybu Země a Marsu na oběžných drahách okolo Slunce se opozice – situace, kdy je Mars na pozemské obloze naproti Slunci a zároveň je nejblíže Zemi – opakuje po dvou letech a téměř dvou měsících. Zpravidla se tedy těšíme z opozice Marsu každý druhý rok. Tentokrát však po opozici z roku 2022 přijde ta následující až v roce 2025. Máme tedy před sebou dva roky bez opozice (Marsu). Pro politiky možná sen, pro astronomy dlouhé čekání.
Opozice Marsu 2018 – 2033
Autor: Martin Gembec
První vydatnější meteorický roj roku poněkud ruší Měsíc
Na začátku ledna pravidelně protínají oblohu světelné stopy „padajících hvězd“ – meteorů z roje Kvadrantid. Vylétají ze souhvězdí Pastýře, což je první zvláštnost spojená s tímto rojem. Obvykle se meteorické roje jmenují podle souhvězdí, v němž se nachází tzv. radiant. V tomto případě to přestalo být pravdou, když Mezinárodní astronomická unie v roce 1930 schválila 88 souhvězdí, která dnes používáme, a souhvězdí Zedního kvadrantu, které se nacházelo v severní části dnešního souhvězdí Pastýře, zaniklo. Zůstalo nám jen jméno meteorického roje. Druhou zvláštností je, že mateřským tělesem není kometa, ale asteroid, který byl objeven až ve 21. století. Zatím nemá jméno, jen číslo v katalogu asteroidů (196 256). Předběžné označení 2003 EH1 nám prozradí rok objevení – letos v březnu tomu bude teprve 20 roků, co o něm víme. Kvadrantidy ale uvidíme v lednu. V roce 2023 připadá jejich krátké maximum na noc ze 3. na 4. leden, kdy budeme sledovat Měsíc blížící se do úplňku v blízkosti Marsu. Právě Měsíc bude pozorování padajících hvězd poněkud rušit. Zapadá 4. 1. okolo páté hodiny ranní, tedy v době, kdy má nastat maximum Kvadrantid slibujících až 100 meteorů za hodinu. Souhvězdí Pastýře, z nějž vylétají je naštěstí na opačné straně – na východě. Po západu Měsíce se ale brzy začne rozednívat.
Kolik má Jupiter milenek?
Nejvyšší mezi bohy starověkých Římanů byl Jupiter. Od řeckého Dia převzal mnoho kompetencí a jednu pozoruhodnou zálibu – často a rád navštěvoval princezny, královny, krásné dívky… Jméno římského krále bohů nese i král mezi planetami – Jupiter.
Simon Marius na rytině ze spisu Mundus Iovialis z roku 1614
Autor: Wikimedia Commons
Když Galileo Galilei v roce 1610 publikoval svůj objev měsíců obíhajících okolo Jupiteru, nedal jim jména. Ve svých záznamech je jen čísloval. Dnes používaná jména Io, Europa, Ganymed a Callisto navrhl německý astronom Simon Mayr. Byl o devět let mladší než Galilei a dnes je známější pod latinizovaným tvarem příjmení Marius. Narodil se 10. ledna 1573 v bavorském Guzenhausenu. Letos v lednu tedy slavíme 450. výročí jeho narození. Mayr byl konkurentem Galileiho. Dokonce tvrdil, že pozoroval měsíce Jupiteru dříve. Nepředložil však věrohodné záznamy, takže čtyřem největším z Jupiterových měsíců se dnes říká „galileovské“. Jejich jména ale pocházejí o Simona Mayra.
A kde vzal Mayr inspiraci? Malé hvězdičky obíhající okolo obřího krále bohů pojmenoval po jeho milenkách a milencích. Dnes (prosinec 2022) čítá seznam měsíců Jupiteru osmdesát potvrzených a jeden, který je třeba ještě sledovat, aby byl definitivně zařazen. Pojmenovaných je 57 z nich. To je opravdu hodně, ale vzhledem k Jupiterově pověsti zřejmě nebude se zdroji jmen pro jeho měsíce problém ani v budoucnosti.
Jupiter a Ganymed, Česká astrofotografie měsíce září 2022. Foto: Karel Sandler
ÚNOR
Z planet mají v únoru na obloze hlavní slovo Mars, který je vidět po většinu noci, a Jupiter s Venuší – ty najdeme večer nad jihozápadním obzorem. Merkur se počátkem měsíce mihne ráno nízko nad jihovýchodním obzorem a po zbytek února je nepozorovatelný, stejně jako Saturn.
Už podruhé mikroúplněk
Únorový úplněk bude letos velmi podobný tomu lednovému. První úplněk roku 2023 nastává 7. ledna v 0:07 SEČ a o den později bude Měsíc v odzemí – tedy nejdále od Země, a to více než 406 tisíc kilometrů. Druhý úplněk nastává 5. února v 19:28 SEČ a o den dříve se Měsíc ocitne v odzemí – opět více než 406 tisíc kilometrů od Země. Půjde tedy o mikroúplňky – situace, kdy úplněk nastává poblíž apogea, nejvzdálenějšího bodu oběžné dráhy Měsíce okolo Země. Měsíc bude nepatrně (tedy tak, že to nepoznáme) menší a méně jasný, než při „běžném úplňku“. Sama o sobě je tato situace nezajímavá pro astronomy i média, ale dva mikroúplňky za sebou jsou tentokrát přípravou na dvojitý superúplněk v srpnu – ten bude pro astronomy stejně nezajímavý, jako mikroúplněk, pro média to však nepochybně bude velká událost. Těšme se už v únoru na srpen.
Venuše a Neptun v opravdu těsném objetí
V únoru se na obloze setkají dvě planety, které jsou, pokud jde o jejich nápadnost na obloze, naprostými protipóly. Zatímco Venuše je ze všech planet zdaleka a s rezervou nejjasnější, Neptun je naopak nejméně jasnou planetou. Na spatření Neptunu potřebujeme dalekohled. Abychom měli pocit, že vidíme kotouček planety, musíme mít zvětšení 200× až 300×. V polovině února se obě planety na obloze setkají tak těsně, že se vejdou do zorného pole dalekohledů, které mají potřebné zvětšení.
Nečekejme ovšem žádné světelné efekty. Venuši spatříme jako večernici nad jihozápadním obzorem, pokus o nalezení Neptunu v její blízkosti bude výzvou i pro zkušené astronomy amatéry. Na večerní obloze se tedy můžeme pokusit o pozorování vlastníma očima, ovšem ozbrojenýma kvalitním dalekohledem. Nejtěsnější přiblížení nastane odpoledne – ve 13:26 SEČ. Dokáže někdo vyfotografovat Venuši s Neptunem CCD kamerou? Zachytit Venuši ve dne není problém, Neptun bude extrémní výzvou.
Simulace pohledu na Venuši a Neptun 23. 2. 2023 ve 13:30 dalekohledem, který má při 250násobném zvětšení zorné pole 0,21° (13 úhlových minut).
Autor: Stellarium/Jan Veselý
Pionýrská cesta ke vzdáleným planetám
Na stejný den jako konjunkce Venuše s Neptunem připadá 50. výročí úspěšného průletu sondy Pioneer 10 pásem asteroidů. Dnes se hodně hovoří o dvojici sond Voyager, které v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století zkoumaly vzdálené planety Sluneční soustavy, a poněkud se zapomíná na sondy Pioneer, které jim prošlapaly cestu. Program Pioneer má kořeny už na samém počátku kosmonautiky. Přiléhavý název napovídá, že se vždy jednalo o doslova pionýrské mise. První čtyři, vesměs nezdařené, pokusy o start k Měsíci proběhly v roce 1958. Teprve Pioneer 4 (pátý pokus, ten první dostal číslo 0) startující v březnu 1959 proletěl okolo Měsíce. Na tyto pionýrské lety pak navázal program Ranger. I další starty provázela selhání raket, takže číslování misí je poněkud nepřehledné. Ale v roce 1960 byl Pioneer 5 naveden na dráhu okolo Slunce do prostoru mezi Zemí a Venuší. Program Pioneer tehdy změnil zaměření na výzkum meziplanetárního prostředí. Se sondami Pioneer 7 a 8, které startovaly na oběžnou dráhu okolo Slunce v letech 1967 a 1968, je dokonce dosud možné spojení.
Pioneer 10 byla sonda úplně odlišné konstrukce než ty předchozí. A úplně odlišného zaměření. Byla vybavena velkou parabolickou anténou pro spojení se zemí, televizními kamerami pro pořizování snímků a radioaktivním zdrojem energie – radioizotopovým generátorem na bázi termočlánku. Startovala 2. března 1972 a byla vyslána k Jupiteru. Dne 15. července 1972 jako první meziplanetární sonda vstoupila do pásu asteroidů a dne 15. února 1973 jej opustila. Z dat je patrné, že jde o vypočtené „technicky stanovené“ hranice. V prostoru mezi Marsem a Jupiterem žádné dopravní značky „pozor asteroidy“ nejsou. Dnes tudy sondy k vzdáleným planetám prolétají bez jakéhokoli vzrušení, ale tehdy to byl opravdu pionýrský čin. Nikdo netušil, kolik malých těles, jež jsme v té době nebyli schopni detekovat, se v pásu asteroidů nachází. I srážka s malým zrnkem prachu mohla být pro sondu fatální. Nakonec v prosinci 1973 Pioneer 10 úspěšně zkoumal Jupiter a poté se nechal planetou urychlit na cestu do mezihvězdného prostoru. Pioneer 10 se tak stal první sondou, která získala únikovou rychlost ze Sluneční soustavy a první sondou, která překročila dráhu Neptunu. Rutinní spojení bylo ukončeno v roce 1997, poslední signál byl přijat 23. ledna 2003.
Pioneer 6, 7, 8 a 9 byly sondy jednoduchého válcovitého tvaru. Kresba NASA
Autor: Wikimedia Commons
Pioneer 10 před uzavřením do aerodynamického krytu rakety
Autor: Wikimedia Commons
BŘEZEN
V březnu 2023 nás čeká jarní rovnodennost v tradičním termínu – 20. března ve 22:24 SEČ. Úplněk už na začátku března najdeme v souhvězdí Lva. Planety jsou na tom podobně jako v únoru. Jen se trochu zlepší viditelnost Venuše a zhorší viditelnost Jupiteru, přičemž obě planety nám chystají zajímavou podívanou.
Večerní divadelní představení – Venuše, Jupiter a Měsíc
Na březen si pro nás obloha připravila nádherné divadelní představení. Má dvě dějství a prologem vlastně začíná už v únoru. Venuši a Jupiter najdeme v těchto měsících večer nad jihozápadním obzorem. Zatímco Venuše stoupá rychle nad obzor a svůj nepřehlédnutelný jas dokonce trochu zvyšuje, Jupiter se pomalu sune k obzoru a jeho jasnost klesá. Přesto jde o dvě nejjasnější planety na obloze, takže sledovat jejich setkání, při kterém si na obloze „prohodí místa“, bude napínavá podívaná. Nejblíže k sobě, v tzv. konjunkci, se Venuše a Jupiter ocitají 2. 3. 2023 v ranních hodinách. My je můžeme spatřit večer před setkáním a večer po něm.
Pohyb Venuše a Jupiteru večer nad západním obzorem od 18. 2. do 14. 3. 2023. Polohy planet jsou vyznačeny v třídenních intervalech, a to vůči obzoru v 19:30 SEČ. Hvězdné pozadí odpovídá 2. 3. 2023, kdy nastává vzájemná konjunkce obou planet.
Autor: Stellarium/Jan Veselý
Druhé dějství tohoto představení se odehraje na konci března, kdy se ke dvojici planet přidá ještě dorůstající Měsíc.
Seskupení Měsíce s planetami 23. 3. 2023 v 19:00 SEČ. Srpek Měsíce je dva dny po novu velmi tenký. Jupiter už je velmi nízko nad obzorem – od dubna bude nepozorovatelný. Spolu s Venuší a Jupiterem je nad západním obzorem také Uran, který ale můžeme spatřit jen v dalekohledu.
Autor: Stellarium/Jan Veselý
Třetí muž – Vladimír Remek ve vesmíru (45. výročí)
Vraťme se ještě jednou na začátek března a o 45 let zpět. Tehdy startovala do vesmíru loď Sojuz 28 a na její palubě Vladimír Remek spolu s Vladimírem Gubarevem. Byla to stále ještě průkopnická doba kosmonautiky. V rámci soupeření tehdejších mocností – Spojených států amerických a Sovětského svazu se do vesmíru občané jiných zemí do té doby nepodívali. Československo se tehdy stalo teprve třetí zemí, jejíž občan pracoval ve vesmíru.
Mise lodi Sojuz 28 k orbitální stanici Saljut 6 měla nepřehlédnutelné politické pozadí, ale to měly předchozí kosmické závody o to, kdo bude první v kosmickém prostoru a poté na Měsíci, také. Třetí místo v historických tabulkách už Československu a Vladimíru Remkovi zůstane.