Duben, Květen, Červen

DUBEN

Oblohu opustil Jupiter, a tak večer dominuje Venuše a v první polovině noci je stále pozorovatelný Mars. Merkur nám dá letošní jedinou příležitost být spatřen na večerní obloze (ještě nám letos dá druhou příležitost, ale ráno a až v září). V dubnu se ráno nesměle na oblohu vrací Saturn. Měsíc při svém novu 20. 4. způsobí zatmění Slunce. To však od nás nebude pozorovatelné.

Merkur v největším lesku (první díl)

Merkur je ze všech planet nejblíže Slunci. A proto se při pohledu ze Země stále ztrácí v červáncích nebo v rozptýleném slunečním světle na modré denní obloze. Příležitost spatřit Merkur alespoň nízko nad obzorem večer či ráno máme při tzv. maximálních elongacích – Merkur se při nich nachází v největší úhlové vzdálenosti od Slunce. Takových maximálních elongací nastává někdy i sedm do roka. Letos se musíme spokojit se šesti, avšak nemusíme kvůli tomu smutnit. Roli hraje také ekliptikální šířka, tedy zda se Merkur při pohledu z našeho pozorovacího stanoviště na zemském povrchu nachází na obloze „nad“ Sluncem, nebo „pod“ Sluncem. A roli také hraje délka soumraku a úhel, pod kterým Merkur klesá k obzoru.

Výsledkem je, že při těch opravdu největších elongacích Merkur od nás moc dobře vidět není. Ba někdy dokonce vůbec. Zpravidla máme během kalendářního roku dvě opravdu dobré příležitosti k pozorování Merkuru – jednu na jaře na večerní obloze, druhou na podzim na obloze ranní. Letos například dosáhne Merkur největší (východní) elongace v srpnu a zůstane při ní zcela nepozorovatelný. Zato úplně nejlepší viditelnosti dosáhne v září na přelomu léta a podzimu, kdy bude mít letos maximální elongaci nejmenší – jen 18°.

Graf viditelnosti Merkuru během roku 2023. Žlutá pole vyznačují období, kdy je Merkur nad naším obzorem po západu či před východem Slunce. Světle modré pruhy představují období soumraku, tmavě modrá je na grafu astronomická noc. Aby planeta dosáhla dobré viditelnosti, musí se žluté pole alespoň blížit astronomické noci.
Autor: Jan Veselý

Na večerní obloze se Merkur letos nejvíce zaskví právě v dubnu. Období viditelnosti začíná už koncem března. Maximální východní elongace (19°) Merkur dosáhne 11. dubna. Po celou dobu viditelnosti na večerní obloze ale bude klesat jasnost Merkuru. Planeta se totiž sice blíží k Zemi, ale zároveň se ztenčuje její srpek (je to vidět i v nevelkém dalekohledu), jak se blíží do dolní konjunkce, při níž se 2. května ocitne v novu mezi Sluncem a Zemí. Období jarní viditelnosti Merkuru tedy letos končí okolo 18. dubna.

Graf viditelnosti Merkuru na večerní obloze v dubnu 2023
Autor: Jan Vondrák, Hvězdářská ročenka 2023

Další Pioneer – 50. výročí startu první sondy k Saturnu

Vzápětí po tom, co Pioneer 10 bez úhony proletěl hlavním pásem asteroidů mezi Marsem a Jupiterem (viz únor), vydalo se na cestu jeho dvojče – Pioneer 11. Dne 5. dubna 1973, tedy před 50 lety. Tato meziplanetární sonda na přelomu srpna a září 1979 jako první zkoumala planetu Saturn. Mimochodem, následovníci Pioneerů, sondy Voyager 1 a 2 už v té době byly na cestě za stejným cílem. Pioneer 11 drží samá druhá místa za svým starším bratrem – jako druhý proletěl pásem asteroidů, jako druhý navštívil Jupiter a jako druhý získal únikovou rychlost ze Sluneční soustavy. A jako druhý také nese tabulku s promyšleným piktogramem – vzkazem mimozemským civilizacím, které sondu možná „uloví“ ve vzdáleném kosmickém prostoru.

Snímek NASA slavné plakety Pioneer 10. Piktogram je vyrytý do pozlacené eloxované hliníkové desky o rozměrech 152 x 229 milimetrů (6 x 9 palců), která je připevněna k nosným vzpěrám antény kosmické lodi, aby byla chráněna před erozí mezihvězdným prachem. Tato verze má opravený sklon fotografie a sken byl vyčištěn.
Autor: NASA

Tabulka má rozměr 6 × 9 palců a tloušťku 0,05 palce (152 × 229 × 1,3 mm), je hliníková a pozlacená. Pojí se k ní několik zajímavostí. Carl Sagan měl na vymýšlení piktogramu (spolu s manželkou Lindou a Frankem Drakem) tři týdny, protože nápad přišel na poslední chvíli. Muž a žena, kteří jsou na tabulce znázorněni vedle sebe ve správném měřítku k velikosti sondy (výška ženy vychází na 168 cm), se měli původně držet za ruce, ale nakonec Carl Sagan rozhodl, že budou stát samostatně, aby mimozemšťané nenabyli dojmu, že jde o jednu bytost se dvěma trupy. Podrobnosti o vzkazu mimozemšťanům, jejž nesou obě sondy Pioneer 10 a 11, najdete na webu https://en.wikipedia.org/wiki/Pioneer_plaque.

Poznamenejme ještě, že celý program Pioneer byl završen úspěšnými misemi Pioneer-Venus 1 a 2, které startovaly v roce 1978, tedy před 45 lety, k Venuši.

KVĚTEN

Planety se v květnu rozdělí do večerních a ranních dvojic. Zatímco na večerní obloze se skví Venuše a sekunduje jí slábnoucí Mars, na ranní oblohu se poněkud nesměle vrací spolu se Saturnem také Jupiter. Merkur po své dubnové chvíli slávy odpočívá v nepozorovatelnosti. Při úplňku, který nastane 5. 5. 2023 v 19:34 SEČ, nastane polostínové zatmění Měsíce, které je však od nás prakticky nepozorovatelné.

Nebeská laboratoř Skylab – 50. výročí

Když USA přesvědčivě vyhrály závod o Měsíc a zrušily další lety v programu Apollo, povstala z již vyrobených lodí a raket první opravdu velká vesmírná laboratoř Skylab. Nebylo to však žádné ad-hoc rozhodnutí z bezradnosti nad zbylým materiálem. Wernher von Braun uvažoval o orbitální stanici z upravené rakety Saturn V už v první polovině šedesátých let. Program AAP (Apollo Applications Program), který uvažoval o využití modifikovaných Saturnů k dlouhodobým orbitálním vědeckým a technologickým misím, NASA oficiálně založil v srpnu 1965, program Skylab administrativně odstartovaný v roce 1970 byl přímým pokračováním AAP. A stanice Skylab nakonec byla opravdu upravena z horního stupně rakety Saturn V.

V náčrtu nakresleném v listopadu 1964 Wernherem von Braunem vidíme, jak lze stupeň S-II rakety Saturn V předělat na vesmírnou stanici.

Sovětský svaz „tradičně“ tříštící síly v kosmickém průmyslu mezi vzájemně soupeřící skupiny (v totalitní zemi to zní jako oxymóron, ale bylo tomu tak) nabral po prohraném závodě o Měsíc v podstatě správný kurz – začal se soustředit na orbitální stanice. Při vší úctě k tomu, co Rusové dokázali, byla ale americká stanice Skylab přece jen obr jiné váhové kategorie. Sovětské orbitální stanice dosahovaly hmotnosti okolo 20 tun, stanice Skylab vážila 76 tun, s připojenou lodí Apollo pak 90 tun. Hmotností přes sto tun ji mnohem později překonala až stanice MIR.

Jméno Skylab nesla nejen orbitální stanice vypuštěná na oběžnou dráhu 14. května 1973 (tedy před 50 lety), ale celý program zahrnující i tři mise astronautů v lodích Apollo, kteří po trojicích pracovali na stanici od května 1973 do září 1974. Astronauti uskutečnili stovky experimentů v mikrogravitaci, včetně devatenácti experimentů navržených středoškolskými studenty. Pro astronomy byla obrovským přínosem sluneční observatoř ATP (Apollo Telescope Mount), která pořizovala obrazy sluneční atmosféry i v rentgenovém oboru.

Stanice Skylab na snímku, který 8. února 1974 pořídila posádka poslední lodi Apollo programu Skylab. Pomačkaná „harmonika“ je náhradní štít proti mikrometeoritům a přehřívání stanice, který nainstalovala první posádka během mise Skylab 2 (někdy označované Skylab I). Původní štít byl poškozen a ztracen při startu. Opačnému konci stanice dominuje Sluneční observatoř ATM.
Autor: Wikimedia Commons

Sblížení v Blížencích – Venuše a Mars souhvězdí Blíženců

Zatímco Mars od počátku roku vytrvale slábne a ze sousedství hvězdy Aldebaran v souhvězdí Býka se přesunul do Blíženců, Venuše vytrvale stoupá a stále mírně zjasňuje. V březnu Venuše pokořila Jupiter a teď se blíží k Marsu. K setkání dojde v souhvězdí Blíženců a k planetám se ještě přidá Měsíc, takže na večerní obloze 23. a 24. května vysoko nad západním obzorem uvidíme Venuši, Mars, srpek Měsíce a hvězdy Castor a Pollux.

Do takto seriózního článku o vesmírném dění nepatří úvahy o tom, zda jsou muži z Marsu a ženy z Venuše, a tak jen konstatujme, že jim to za asistence bratří Blíženců spolu na obloze sluší. A v červnu si setkání zopakují.

Srpek Měsíce spolu s Venuší u hvězd Kastor a Pollux v souhvězdí blíženců, nedaleko se v souhvězdí Raka nachází Mars. Skupinu těles Sluneční soustavy a jasných zimních hvězd najdeme na obloze 23. 5. 2023 ve 22:00 SELČ. Autor: Stellarium/Jan Veselý

Srpek Měsíce spolu s Venuší u hvězd Kastor a Pollux v souhvězdí blíženců, nedaleko se v souhvězdí Raka nachází Mars. Skupinu těles Sluneční soustavy a jasných zimních hvězd najdeme na obloze 23. 5. 2023 ve 22:00 SELČ.
Autor: Stellarium/Jan Veselý

ČERVEN

Na večerní obloze se sbližují Venuše a Mars. V případě Venuše právě v červnu nastává období nejlepší viditelnosti – planeta zapadá až téměř o půlnoci. Ve druhé polovině noci je pozorovatelný Saturn a ráno na východě také Jupiter. Merkur zůstává nepozorovatelný. Astronomické léto začíná letním slunovratem 21. června v 16:58 SELČ.

První a třetí žena – Těreškovová a Rideová (60. a 40. výročí)

Před šedesáti lety, dne 16. června 1963, se v lodi Vostok 6 vznesla na oběžnou dráhu první žena. Valentina Těreškovová. O tom, že Sovětský svaz do vesmíru vyšle nejen prvního muže, ale také první ženu, údajně padlo po mírné panice, kterou vyvolala informace o tom, že v USA se připravuje tým astronautek. Její let byl pozoruhodný také tím, že byl tandemový. O dva dny dříve startoval Vostok 5 s Valerijem Bykovem na palubě. Sověti tím mimo jiné demonstrovali, že jsou schopni vyslat na oběžnou dráhu dvě pilotované kosmické lodě prakticky současně.

Těreškovová drží ještě jedno prvenství, které pravděpodobně nebude překonáno – jako jediná žena absolvovala sólový kosmický let. Dnes už jednomístné kosmické lodě nelétají. Ostatně její mise Vostok 6 byla posledním letem lodi Vostok na oběžnou dráhu. Následovaly dvoj až trojmístné Voschody a Sojuzy. V USA pak od roku 1965 dvojmístné lodi Gemini a trojmístné lodi Apollo.

Poštovní známka s Valentinou Těreškovovou měla hodnotu 10 kopějek
Autor: Wikimedia Commons

Druhou ženou na oběžné dráze se stala další sovětská kosmonautka – Svetlana Savickaja startovala do vesmíru v srpnu 1982 a stala se první ženou, která vystoupila z kosmické lodi do volného prostoru.

Poštovní známka se Světlanou Savickou má stejnou hodnotu (10 kopějek), ale jsou na ní tři kosmonauti. Spolu s ní byli v posádce Leonid Popov a Alexandr Serebrov.
Autor: Wikimedia Commons

První Američankou ve vesmíru se 18. června 1983, dvacet let a dva dny po Těreškovové, stala Sally Rideová. Poprvé startovala do vesmíru na palubě raketoplánu Challenger při misi STS-7. Byl to teprve druhý let tohoto raketoplánu do vesmíru. O dva a půl roku později byl tento letoun tragicky zničen.

Posádka raketoplánu Challenger při misi STS-7. Zleva: Sally Rideová, John Fabian, velitel Robert Crippen, Norman Thagard a pilot Frederick Hauck.
Autor: Wikimedia Commons

Protiklady se přitahují – Venuše a Mars ještě blíže, tentokrát v souhvězdí Raka

Slovo planeta znamená „tulák“ nebo „bludice“. Ve starověku byly chápány jako zvláštní hvězdy, které bloudily mezi stálicemi, jež tvoří souhvězdí. Přesvědčují nás o tom planety Venuše a Mars. Zatímco v květnu jsme je zastihli společně v souhvězdí Blíženců, v červnu se obě planety nejen poněkud sblížily, ale obě se přesunuly do souhvězdí Raka. Venuše dosahuje 4. 6. největší úhlové vzdálenosti od Slunce (tzv. maximální východní elongace). Bude od něj vzdálena 45°. Na samém začátku astronomického léta se k Venuši a Marsu přiblíží ještě dorůstající Měsíc. Podívejme se na simulaci z programu Stellarium a počkejme do července – ve vzájemném sbližování Marsu s Venuší dojde k poněkud nečekanému vyvrcholení.

Měsíc, Venuše a Mars na večerní obloze 21. 6. 2023 večer ve 22:30 SELČ. Trojici zahlédneme ještě 22. 6. Poté se Měsíc výrazně vzdálí, ale Venuše s Marsem se budou v následujících týdnech posouvat ke hvězdě Regulus v souhvězdí Lva a vzájemně se více a více sbližovat… Autor: Stellarium/Jan Veselý

Měsíc, Venuše a Mars na večerní obloze 21. 6. 2023 večer ve 22:30 SELČ. Trojici zahlédneme ještě 22. 6. Poté se Měsíc výrazně vzdálí, ale Venuše s Marsem se budou v následujících týdnech posouvat ke hvězdě Regulus v souhvězdí Lva a vzájemně se více a více sbližovat…
Autor: Stellarium/Jan Veselý