Triton

Triton je největším měsíce planety Neptun, poslední planety Sluneční soustavy. Triton je jediný z velkým měsíců, který kolem své mateřské planety obíhá po retrográdní dráze, tedy proti směru rotace planety. To vede astronomy k domněnce, že Triton je ve skutečnosti tělesem z Kuiperova pásu, které bylo Neptunem zachyceno.

Neptunův měsíc Triton pokrývá těkavý led, tvořený oxidem uhelnatým a  dusíkem | 100+1 zahraniční zajímavost
Triton

Měsíc Triton byl objeven 10. října 1846 na observatoři poblíž Liverpoolu (rodiště legendární skupiny Beatles) britským astronomem Williamem Lassellem. Triton byl objeven pouhých 17 dní po objevu planety Neptun, o který se zasloužila dvojice německých hvězdářů – J. G. Gall a H. L. d´Arrest na základě výpočtu souřadnic planety od francouského matematika U. Le Verriera.

Objevitelé Neptunova satelitu však tělesu nedali žádné jméno a až do objevu druhého satelitu planety Neptun v roce 1949 (Nereida) se tomuto měsíci říkalo jednoduše Neptunův měsíc. Jméno Triton tak bylo zavedeno až po roce 1949, byť poprvé jej použil (a navrhl) v roce 1880 známý astronom Camille Flammarion.

Měsíc Triton

Průměr měsíce Triton činí asi 2 706 km, takže na žebříčku velikostí měsíců Sluneční soustavy se umístil na 7. příčce. Střední hustota měsíce je jen 2,066 g/cm3 (některé zdroje uvádějí 2,061 g/cm3). Povrchová teplota na Tritonu klesá až na -235 °C, což z tohoto měsíce činí nejchladnější těleso ve Sluneční soustavě. Dnes se předpokládá, že Triton je tvořen kamenným jádrem a silnou vrstvou vodního ledu, suchého ledu, amoniaku aj. tvořícího plášť tělesa.

Měsíc Triton
Měsíc Triton

Triton má vázanou rotaci, k centrální planetě tedy natáčí stále stejnou polokouli. Měsíc obíhá po téměř kruhové dráze s velice nízkou excentricitou. Působením silných slapových sil však dochází k přibližování satelitu k Neptunu a za asi 3,6 miliardy let překročí tzv. Rocheovu mez, což povede k jeho destrukci působením silných slapových sil. Po tomto incidentu pravděpodobně vytvoří silná Neptunova gravitace z trosek Tritonu mohutný prstenec.

Podle současných poznatků má Triton poměrně hustou „atmosféru“. V letním období na promrzlém povrchu měsíce sublimuje tenká vrstva dusíku, metanu a oxidu uhelnatého uložená v červeně zabarvené polární čepičce. Tato sublimace zvyšuje atmosférický tlak až na 65 mikrobarů, což je hodnota asi 20 000 nižší než v případě pozemské atmosféry (u hladiny moře). Tyto poznatky pomohl astronomům získat kryogenní High-Resolution Infrared Echelle Spectrograph (CRIRES) na Very Large Telescope (VLT).

Měsíc Triton

První snímky tohoto měsíce na Zemi dodala až sonda Voyager 2 v roce 1989 po průletu kolem planety Neptun (k Tritonu se Voyager 2 přiblížil na vzdálenost až 130 000 km). Jejich analýza připravila vědcům řadu překvapení. Povrch Tritonu je mladý s nízkým počtem impaktních kráterů, což ukazuje na geologickou aktivitu tohoto měsíce. Tuto aktivitu má na svědomí tzv. kryovulkanismus, při němž se na povrch dostává amoniak a led.

Na snímcích z Voyageru vědci dokonce objevili několik slabých gejzírů chrlících dusík a prachové částice, které stoupaly až do výšky 8 km nad povrch Tritonu. Všechny gejzíry se nacházely v subsolárním pásmu, což je nepřímým důkazem toho, že motorem Tritonova kryovulkanismu je sluneční záření.

Největší Neptunův měsíce je tak vedle planety Země a měsíců Io a Enceladus jedním z mála těles Sluneční soustavy, na kterém probíhá aktivní vulkanická činnost. Na planetách Venuše a Mars, stejně jako na měsících Europa, Dione a Titan byla nalezeny stopy po vulkanické aktivitě (sopky, staré gejzíry aj.), avšak vulkanická aktivita na nich pozorována přímo nebyla.

Nejnovější snímky zaslala na Zemi sonda New Horizons, která na své pouti k Plutu (přílet k planetě v roce 2015) neplánovaně zamířila a snímkovala i Neptun s měsícem Triton.

zdroj: Treking.cz