Objekty vzdáleného vesmíru

Hluboký vesmír (anglicky Deep sky) je termín používaný v amatérské astronomii pro označení převážně vizuálně slabých objektů mimo sluneční soustavu a naši galaxii. Jedná se o cizí galaxie, hvězdokupy a mlhoviny. Tyto objekty se nacházejí ve vzdálenosti od stovek do miliard světelných let od Země. Galaxie jsou mimo naši galaxii, naproti tomu některé hvězdokupy a mlhoviny jsou součástí naší galaxie – Mléčné dráhy. Nejznámější katalog deep-sky objektů, obsahující některé nejjasnější deep-sky objekty na obloze, se nazývá Messierův katalog. Obsahuje 110 objektů, mezi které patří mlhoviny, hvězdokupy a galaxie, ale i několik dalších objektů, které se do katalogu dostaly omylem (např. dvojhvězda M40). Další katalog je New General Catalogue (NGC) a jeho dodatek Index Catalogue (IC). Seznam objektů NGC v jednotlivých souhvězdích.

OTEVŘENÁ HVĚZDOKUPA

Otevřené hvězdokupy neobsahují takové množství hvězd jako kulové. Jsou tvořeny mladými hvězdami (hvězdy populace I) a jejich střed není tak hustě zaplněn. Nacházíme je v centrální rovině naší Galaxie nebo v její blízkosti. Mají sklon k rozpadu nejen pouze v důsledku vypařování, ale také působením slapových interakcí s Galaxií jako celkem nebo v důsledku srážek s mezihvězdnými mračny. Jen ty nejbohatší otevřené hvězdokupy dosahují věku staršího než miliardu let, zatímco menší a nejmenší, těsně k sobě vázané, nepřežívají déle než několik milionů let.

KULOVÁ HVĚZDOKUPA

Hvězdokupa téměř kulového tvaru, složená z velmi starých hvězd (populace II), je součástí hala naší Galaxie. Kulové hvězdokupy mohou obsahovat od sta tisíc do několika milionů hvězd, které jsou tak koncentrovány v blízkosti středu, že pozemským dalekohledem nelze jednotlivé hvězdy zcela rozeznat. Kulové hvězdokupy jsou staré nejméně deset miliard let, jak plyne z pokročilého vývojového stádia jednotlivých hvězd. Jejich mimořádné stáří i  jejich rozmístění v galaktickém halu ukazuje, že se kulové hvězdokupy tvořily v době, kdy v naší Galaxii probíhalo zhušťování obrovského mračna plynů. V naší Galaxii víme asi o 140 kulových hvězdokupách. I když jsou umístěny v kulovém galaktickém halu, většina z  nich není od středu Galaxie dále než Slunce. Proto pokrývají celou oblohu v prostoru, ve kterém je střed naší Galaxie, zvláště pak v souhvězdích Střelce, Hadonoše a Štíra. Kulové hvězdokupy obíhají kolem galaktického středu a periodicky procházejí rovinou Galaxie.

MLHOVINY

V prostoru mezi hvězdami se nachází množství mezihvězdné látky, která se skládá z prachu a plynu. Největší hustota mezihvězdné látky je v rovině galaktického disku, kde není látka rozložena rovnoměrně. Zde se mezihvězdná látka shlukuje do oblaků, kterým říkáme mlhoviny. Tento název pochází z latinského mrak, mlha, pára nebo kouř. V astronomii označuje mlhavé objekty, které září vlastním světlem, a objekty, které samy nezáří a jsou vidět díky jasnému pozadí nebo rozptylu záření z jiného zdroje. Jako mlhoviny jsou také označovány objekty, které mají charakter mlhoviny nejen ve viditelném světle, ale i v jiných částech spektra. Do 19. stol. byly za mlhoviny považovány například i galaxie a další objekty, které nebylo možno přesně odlišit od hvězd. Tyto omyly odhalilo až použití prvních spektroskopů, které pomohly objevit zprvu záhadné nebulární spektrální čáry. Následně byly nalezeny i mlhoviny vně naší Galaxie.

GALAXIE

Galaxie je obrovský systém hvězd, mezihvězdného prachu, mezihvězdného plynu a nezářivé hmoty. Systém je vázaný vzájemnou gravitací složek. Naše Galaxie (na obloze viditelná jako pruh podél ekliptiky – nazývané jako Mléčná dráha) je jedna z galaxií, pouze ji vidíme z vnitřku – od Slunce. Ostatní galaxie se nám jeví na obloze jako mlhavé obláčky. Proto byly dlouho považovány za mlhoviny (ještě Hubble svou monografii o  galaxiích nazval Říše mlhovin – The Realm of Nebulae). Hrubý odhad ukazuje, že se v pozorovaném vesmíru (do vzdálenosti 10 miliard let) vyskytuje až 120 miliard galaxií.

Zdroj: http://astronomia.zcu.cz/