Měsíc

Je stále více lidí, kteří neznají sílu skutečně tmavého hvězdného nebe a kteří neznají ani pás Mléčné dráhy. Měsíc naštěstí znají všichni. Je natolik nápadným objektem pozemské oblohy, že jej můžeme pohodlně sledovat i z přesvětlených měst. Právě Měsíc se proto může stát vstupní bránou do vzdálenějších končin vesmíru, které zdaleka překračují velikost našeho malého obydleného světa.

Jedním z prvních astronomických cyklů, kterých si lidé na obloze všimli, bylo vedle střídání dne a noci, střídání měsíčních fází. Měsíc se nám někdy jeví jako úzký srpek, jindy jako různě zaoblený kotouč a občas jej na obloze nevidíme vůbec. Náš kosmický soused všechny své podoby prostřídá během tzv. lunace, která trvá příbližně 29,5 dne, což se blíží jedné dvanáctině našeho kalendářního roku. Odtud také pochází její pojmenování nejen v češtině měsíc, ale i v jiných jazycích (angl. Moon – month, něm. Mond – Monat). Střídání měsíčních fází se také využívalo jako jednotky pro měření času. Muslimové a Židé dokonce používají měsíční kalendář dodnes. Je to už velmi dávno, kdy Země přinutila Měsíc, aby k ní přivracel stále stejnou polokouli. Tento dvorný způsob tance, označovaný jako vázaná rotace, je ve Sluneční soustavě celkem běžný a každý z vás si ho dokáže snadno představit. Stačí si jen uvědomit, že Měsíc se kolem své osy otočí za stejnou dobu, za jakou oběhne kolem Země. Za těchto okolností si zejména za úplňku, často s velkým úžasem, prohlížíme tvář Měsíce lemovanou bělavými vráskami od největších kráterů, které zasahují do výrazných tmavých oblastí zvaných měsíční moře.

Měsíc 3 dny po novu. Foto: Richard Mališka

Skutečný původ tmavých měsíčních skvrn je skryt v podobných srážkách, jaké daly za vznik kráterům. Jedná se tedy o stopy po pádech planetek o průměru až několik desítek kilometrů. Dopady takových těles vytvořily na měsíčním povrchu obrovské kotliny – impaktní pánve. Později, v době vulkanické aktivity našeho souseda, byly tyto rozsáhlé prohlubně vyplněny čedičovými lávami, které se na měsíční povrch vylévaly v obrovských ohnivých fontánách. Právě ztuhlé lávové příkrovy, složené z minerálů bohatých na železo a hořčík, vytvořily uvnitř těchto prohlubní tmavé pláně, kterým dnes říkáme měsíční moře.

Proč ale měsíční skvrny nazýváme moře, jezera, bažiny a nebo třeba zálivy, když ve skutečnosti nemají tyto plochy s vodou nic společného? Odpověď na tuto otázku musíme hledat na počátku sedmnáctého století. Tehdy se nejvíce tradovaly dva názory: ten první pocházel od řeckého učence Plutarcha, který stejně jako italský hvězdář Galileo Galilei věřil, že vodní plochy viděné z dálky se nám jeví tmavější než okolní pevnina. Druhý, zcela opačný názor pocházel z díla Dioptrica (1604) od hvězdáře Johanna Keplera. Po přečtení Galileových zpráv o pozorování Měsíce dalekohledem však Kepler své tvrzení, založené na pozorování řek a pevnin z vysokých kopců, opravil a v roce 1610 napsal: „Připouštím, že skvrny jsou moře (maria) a že jasné oblasti pevniny (terrae).“

Možná zásluhou této zápletky se traduje, že pojmenování „moře“ dostal na Měsíc právě Galileo Galilei. Ukazuje se však, že proslulý italský hvězdář ve spojitosti s tmavými měsíčními plochami nikdy tohoto slova nepoužil a sám v existenci vody na Měsíci nevěřil. Ještě před vynálezem dalekohledu bylo totiž jisté, že kdyby na povrchu našeho souseda vodní plochy opravdu existovaly, museli bychom v období kolem úplňku pozorovat v měsíčních mořích Slunce odražené od jejich hladiny – obyčejné „prasátko“.

A nejsou to jen letmé pohledy, které Měsíci často bezmezně věnujeme. Jsou to i patřičné dávky pozornosti jeho někdy až nadpřirozeným schopnostem. Pochopitelně míněno s nadsázkou. Faktem totiž je, že už od samotného úsvitu dějin žijí lidé pod vlivem Měsíce. Jeho přitažlivá síla periodicky vzdouvá hladiny pozemských moří a působí jako účinný stabilizátor sklonu rotační osy Země. I když bývá vliv Měsíce na některé přírodní jevy často silně přeceňován, není vyloučeno, že některé souvislosti nám stále unikají…

A jakéže souvoslosti nám unikají? Co všechno Měsíc lidem dává a jak je ovlivňuje? Jak krásně může s měsíčním vzhledem „kouzlit“ zemská atmosféra? Jaký je skutečný původ útvarů a oblastí viditelných na Měsíci prostým okem, dalekohledem nebo na fotografiích z kosmických misí? Jak vlastně Měsíc vznikl? A čeho všeho si na něm i krátkým pohledem můžeme všimnout? Pokud vás to zajímá, odpovědi na tyto otázky a spoustu dalších informací i zajímavostí naleznete na webu Pavla Gabzdyla: Prohlídce Měsíce.

autor: Mgr. Pavel Gabzdyl