Astrofotografie

M13 – kulová hvězdokupa v souhvězdí Herkula. Objevil ji anglický astronom sir Edmund Halley v roce 1714. Hvězdokupa je od Země vzdálena 23 000 světelných let. Skládá se z několika set tisíc hvězd a má průměr 145 světelných let. Patří mezi nejvýraznější a nejznámější kulové hvězdokupy na severní obloze. Vlevo je zachycena slabá spirální galaxie NGC 6207 vzdálená od nás 60 milionů světelných let.

Foto: Jiří Vlasta

Vírová galaxie je známá spirální galaxie v souhvězdí Honicích psů. Má výrazná spirální ramena. Objevil ji Charles Messier 13. října 1773. Leží ve vzdálenosti asi 23 milionů světelných let. Patří mezi nejjasnější galaxie na obloze a je dokonce tak jasná, že za příznivých podmínek je možné ji pozorovat i triedrem, ve kterém vypadá jako oválná světlá skvrna. Malý amatérský dalekohled může ukázat nejen jejího menšího průvodce, ale i rozsáhlé halo hlavní galaxie.

Foto: Jiří Vlasta

M101. Galaxie nesoucí poetické jméno Větrník. Také ji můžeme vyhledat v nejznámějším katalogu objektů hlubokého vesmíru pod označením NGC 5457. Jde o spirální galaxii v souhvězdí Velké medvědice a objevil ji Pierre Méchain 27. března 1781. Galaxie Větrník je od Země vzdálen 27 milionů světelných let a její průměr je přibližně 170 000 světelných let. Je tedy skoro 2x větší než naše galaxie – Mléčná dráha.

Foto: Jiří Vlasta

Na této širokoúhlé fotografii je zachycena část Mléčné Dráhy. Nejjasnější hvězda se jmenuje Deneb a je to zároveň nejjasnější hvězda souhvězdí Labutě. Od Země je vzdálená asi 3000 světelných let. Nalevo pod ní můžeme spatřit emisní mlhovinu Severní Amerika. Mlhovina Severní Amerika (také známá jako NGC 7000 nebo Caldwell 20) je velmi velká, za dobrých podmínek pouhým okem viditelná, emisní mlhovina. Objevil ji britský astronom William Herschel 24. října 1786. Název dostala podle svého vzhledu, její tvar totiž připomíná obrys světadílu Severní Amerika, zejména jejího východního pobřeží mezi Mexickým zálivem a Floridou.

Foto: Jiří Vlasta

Měsíc 3 dny po novu – foceno 14.6.2021 přes refraktor APM 150/1200 ED APO na upravenou zrcadlovku Canon 450D v primárním ohnisku dalekohledu. Na fotografii je vidět hru světla a stínů na „terminátoru“, tak se říká rozhraní dne a noci. Měsíční fáze se rozlišují podle toho, jak velká část Měsíce ozářená Sluncem je pozorována ze Země. To se mění vlivem oběhu Měsíce kolem Země, který trvá přibližně 29,5 dní. S touto periodou se opakují jednotlivé fáze od novu přes úplněk po další nov.

Foto: Richard Mališka